Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další skvělý tipy. Někdy i překvapující. Kdo by si byl myslel že se bubeníci kapel BAHRATAL a PERFECITIZEN shodnou ve svém výběru TOP5 2020 na stejné trap rapové desce? Začínáme pozitivně. SNĚŤ, spousta skvělých koncertů pod hlavičkou Kreas Promotion a unikátní festival Eternal Noise Misery. Za tím vším stojí Mára, kterému gratuluji k první dceři. Jen tak dál! Ondra Šmejkal stojí za vydavatelstvím Metalgate, kteří vydávají třeba splitka DROM a v minulém roce šlápli výrazněji i do knih. A také dělá festival. A spanilou jízdu veteránů scény v čele s Ondrou z LYCANTROPHY, Mika Koffin z NIKANDER a Bizzárem přeruší Patrik, mladá krev z kapel BAHRATAL, ÜBEL a ORIENT.
Marek Drahota (SNĚŤ, Kreas Promotion, festival Eternal Noise Misery, Telepatie zin)
Rok 2020 mi dal víc, než vzal. Dal mi debutovou dceru, což ten rok okamžitě katapultuje na přední pozice mého personálního žebříčku. Díky Covidu jsem přišel o práci, které jsem se z nepochopitelných důvodů držel jak čert kříže. Otevřely se mi tím dveře dál a myslím, že to přišlo v ten pravý čas. Nebýt Číny, taky jsem se k tomu rozhodnutí nejspíš doteď nerozhoupal, ale kdo ví. Rok 2020 mi zastavením veškeré koncertní činnosti dal čas si oddechnout, uspořádat si priority a řešit svoje duševní zdraví. Tempo, jakým jsem předtím fungoval, pro mě bylo do budoucna neudržitelné, takže opět děkuji Číně za možnost se zastavit a nabrat dech. V roce 2020 jsme s kapelou nahráli svoje první album, které vyjde letos. Takže když to shrnu, tak pro mě byl rok 2020 v mnoha ohledech skvělý, i když mě to stálo nemalé nervy. Každopádně určitá nejistota z budoucna ve mně pořád je a samozřejmě je mi strašně líto spousty kamarádů, kteří přišli o práci.
TOP 5 alb 2020 Mimo seznam bych rád zmínil desku Digitotality od Exorcizphobie, která mi vytřela zrak a rozhodně se kvalitou i zvukem může srovnávat s mým výběrem, ale do TOP 5 se dostaly kapely mému srdci bližší.
1. WYTCH HAZEL – III: Pentecost. Tahle deska vede nad ostatními docela o kus. Kdo mě zná nebo mě sleduje na sociálních sítích, tak nemohl přehlédnout, že jsem lehce posedlej kapelou THIN LIZZY, což je v podstatě základ mnoha skvělých heavy metalových a hard rockových kapel, a to hlavně kvůli kytarovým harmoniím. Wytch Hazel ale mají svůj vlastní středověký ksicht. Kdo má rád sedmdesátkovej sound a kapely typu Wishbone Ash, Pagan Altar nebo Jetro Tull, tak bude ve svým živlu. Opravdu důrazně doporučuju, dlouho mě deska takhle nenadchla.
2. SWEVEN – The Eternal Resonance. Pokračování rozpadlých švédských MORBUS CHRON, kteří ukončili svoji innost deskou Sweven, která byla dost inovativní a experimentální. Ne každýmu to sedlo, ale dle mě se jedná o naprosto famózní songwriting s geniálními nápady, které by se daly objevovat do nekonečna. Podle toho, co jsem pochopil, se kapela rozpadla kvůli rozdílnému pohledu na vývoj kapely a tak Robert Andersson pokračoval dál pod názvem právě poslední desky. O death metalu už se dle mě nedá mluvit. Škatulkování mi moc nejde, ale jestli máte rádi progresivní rock a metal, tak by vás SWEVEN mohli chytnout. Robert je mimochodem mladší bratr Nickeho Anderssona z ENTOMBED, DEATH BREATH, HELLACOPTERS a tisíce dalších kapel. Robert v ENTOMBED taky chvíli živě zpíval.
3. WORM – Gloomlord. Death doom black odpornost s přiznanými vlivy kapely diSEMBOWELMENT. Jeden ze současných spolků, který se jen neveze na vlně právě probíhajícího death metalovýho trendu. Existuje už od roku 2012, ale do podvědomí se pořádně zapsali až poslední deskou. Je to dost specifická muzika a určitě ji nepobere každej, ale poctivost a oddanost žánru z toho tryská proudem.
4. GOATCRAFT – Spheres Below. Na poslední chvíli jsem vyměnil Malokarpatan za Goatcraft, ale Malokarpatan dal na první místo svýho žebříčku sám Fenriz, tak tu moji zradu určitě přežijou. Goatcraft jsem slyšel poprvé před lety, když zveřejnili jejich první demo, který mě totálně nadchlo. Za tu dobu jsme se stihli spřátelit a zahrát si spolu, takže to může znít, že jim nadržuju, ale opravdu to tak není. Spheres Below je fakt silná nahrávka. Black death metal s velkym důrazem na atmosféru a špinavost. Vím, že minimálně „Demolator“ je velkej fanda Venenum a z muziky je to cítit, což kvituju, jelikož Venenum je pro mě jedna z nejlepších současnejch kapel nejen v rámci death metalu.
5. ELDER – Omens. Elder jsou pro mě obrovskou srdcovou záležitostí. Teda hlavně alba „Lore“ a „Reflections of Floating World“. V týhle době kapela jela v heavy psych vodách, s velice silnými momenty. Neznám jinou kapelu, která by se jejich levelu blížila. Deska Omens je už bohužel odklon od těhlech zhudebněných snů, což se dalo čekat. U Elder totiž platí hudební vývoj dvojnásob, jelikož jsou to všechno neuvěřitelný muzikanti a hlavní mozek Nick by nedokázal přešlapovat na místě moc dlouho. Jsem rád, že v tomhle rozpoložení vydali dvě dokonalý desky. Nová deska ale není žádný průser, jen se z psych sféry víc zabrousilo do prog rocku. To mi jako fanouškovi žánru nevadí, jen už tam bohužel neplatí to, že si desku pustím, abych se jí naprosto odevzdal a nechal se unášet na vlnách úžasný představivosti tohohle génia. I tak mě deska vtáhla a vždy si ji rád pustím, stejně ale budu tajně doufat, že od Elder ještě někdy zažiju to, co jsem zažíval při poslechu výše zmiňovaných desek.
Ondra Šmejkal (vydavatelství Metalgate, MetalGate Czech Death Fest OpenAir)
Vezmu-li to z širšího hlediska dění na světě, pak celý loňský rok byl u mě ve znamení neustálého úžasu a zděšení z toho, kolik mizérie se může odehrát na ploše pouhých 12 měsíců. Nevím, jestli jsem to dříve tolik nevnímal, nebo jestli minulé globální krize byly více rozložené v čase, nicméně si opravdu nevzpomínám, že by někdy předtím šlo takříkajíc do kopru tolik věcí zároveň.
Hned v lednu lehla popelem pomalu celá Austrálie, vzápětí se do sebe málem pustili Irán a USA, kterým ovšem na domácí scéně málem vypukla občanská válka, pak to bouchlo v Bejrútu, následovala novodobá morová rána a v Náhorním Karabachu došlo na válku skutečnou. O to víc jsem rád, že tohle všechno a mnohem více se mě osobně reálně víceméně nedotklo. Ano, díky pandemii jsme sice nemohli uspořádat další ročník MetalGate Czech Death Fest, nicméně činnost MetalGate zůstala v podstatě nedotčena, takže jsme byli schopni na poli vydavatelském realizovat náš ediční plán, který přinesl hned celou řadu zajímavých titulů jak hudebních, tak knižních (např. kniha Masterpieces, splitko Drom a Tengri, nové desky Voluptas nebo The Corona Lantern, životopis Toma Necrococka nebo historie Forgotten Silence).
Taktéž se nám podařilo dále rozvíjet náš e-shop a načít i další zajímavé projekty. Bráno čistě tímto prizmatem si na loňský rok tedy nelze příliš stěžovat. Rozhodně potěšujícím úkazem, který si zaslouží velké díky i od nás, byla velká vlna solidarity a podpory od lidí (nejen) ke kultuře, což alespoň pro mě ukazuje, že to s námi coby lidstvem není ještě úplně nahnuté. Nezbývá než doufat, že v tom letošním roce už přijdou lepší časy, nicméně nedávno jsem četl, že se v Karibiku probudilo k životu hned několik sopek, takže asi spíše uvidíme.
TOP 5 alb 2020 Vzhledem k tomu, že jsem loni existoval víceméně v ústraní a soustředil se primárně na záležitosti kolem MetalGate, z globální hudební produkce roku 2020 jsem tak slyšel opravdu jen minimum, takže rozhodně nemám ambice zde předkládat nějaký fundovaný žebříček. Z toho mála, co se ke mně dostalo, bych každopádně určitě zmínil: 1. THY CATAFALQUE - Naiv 2. ORANSSI PAZUZU - Mestarin Kynsi 3. HAIL SPIRIT NOIR - Eden in Reverse 4. MYRKUR - Folkesange 5. NEPTUNIAN MAXIMALISM - Éons
Mika Koffin (ex-NIKANDER)
To, že byl rok 2020 jiný je úplně jasný. Největší změna přišla s ukončením činnosti NIKANDER. Měli jsme naplánovaný ještě dva poslední koncerty které nakonec krz koroňáka neproběhly. Koncertu které jsem nakonec viděl bylo pak už jen par. Vlastně jen GOSPEL OF THE FUTURE s KANDAR v Kabinetu můz a BOOST a EXUDE taktéž v Kabu, obě akce byly skvělý! Pak jsme ješte s Janou Kremaci stihli Letní kapelu na nádvoří staré brněnské posty a to je téměř vše co stojí za zmínku.
TOP 5 alb 2020 0. Cro3 Vltava 1. DEAD END AMERICA - posmrtnej singl Thee Slayer Hippieho 2. NÁV - Arcizlo 3. BOOST - Tribal culture 4. CHLAD - Hvozd 5. BARE ESCAPE - In a Flesh
Ondra Šemrinec (LYCANTROPHY, SKIPLIFE, Go and Kill zin)
Obecně musím říct, že tohle byl jeden z těch těžších roků, na který nebudu vzpomínat moc v dobrém, ale rozhodně se nechci utápět v zoufání a naříkání, proč to či ono nejde, a hlavně kdo za to může, ale snažím se fungovat v nějakém nouzovém režimu, jak se dá. Všechna ta omezení jsou pochopitelně velmi nepříjemná jak pro osobní život, tak i pro ten pracovní. Na koho to nejvíc negativně dopadá je očividné a nebudu to tady rozebírat.
Moje žena je OSVČ, vlastní knihkupectví, takže na vlastní oči vidím konkrétní dopady krize kvůli viru v plné realitě. Sice se trh může „zdravě“ očistit, ale je otázka, zda sítem proteče a zmizí to nefunkční tzn. ti neschopní, anebo talent, um zase přebije ekonomická či jiná síla. Uvidíme, jaký bude finální účet a obávám se, že bude hodně drahý. Mimochodem, pořád žije naše generace v takovém blahobytu, že by tuto situaci měla být schopna překonat (i bez Blanických rytířů, jeden teď vystoupil ve sněmovně…).
Jinak člověk měl díky absenci koncertů či jakýkoliv společenských akcí najednou o mnoho větší čas na rodinu a jiné aktivity, takže jsem nakonec z lockdownu vytěžil to, že jsem dodělal nové číslo svého zinu Go and Kill, které jde do tisku, s LYCANTHROPHY v podstatě máme připravené zbrusu nové vály pro druhé LP a náš nový power violence projekt SKIPLIFE nahrál materiál na split LP s GRIDE, takže tady si na rok 2020 stěžovat nemohu. Jako muzikantovi a sportovci mi vzal z větší části v podstatě skoro všechny oblíbené činnosti, které dělám aktivně rád a nikdy by mě nenapadlo, že se něco podobného může stát. Je to jako když koukáš na nějaký sci-fi film, probudíš se, a zjistíš, že je to realita. Chybí mi taky společenský život. Každopádně, pořád jsou to věci, který mám jako koníček a primárně jde tady hlavně o lidi, kteří se dostávají do úzkých, ať už kvůli finanční situaci anebo kvůli té zdravotní, to je totiž to nejpodstatnější na téhle sračce.
TOP 5 2020 INTERNAL ROT - „Grieving birth“ (625Thrash). Prvoligová old school grind core řežba ze slunné Austrálie. První LP bylo asi o fous lepší, ale pořád je tohle totální palba, která po rozpadu Insect Warfare nemá konkurenci
INTERNAL - s/t LP (RSR).Tihle chlápkové ví, jak se má hrát power violence a hrají ho přesně podle všech pravidel, šablon dřevních kapel a ikon pv stylu alá Crossed Out
DRY SOCKET - „Shiver“ (Get stoked Records). Zdravě naštvaný a nespoutaný hardcore punk z Portlandu s inteligentními texty, úplně nová kapela a velké překvapení, jízda jako prase
CAUSTIC WOUND - „Death posture“ (Profound Lore Records). Co čekat od kapely složené ze členů Mortiferum, Cerebral Rot či Magrudergrind? Těžký, hnusný a chorobný grindující death metal nářez
VOLE - „Dej bůh pěstí“ (Stoned to death). Když bych měl ukázat na českého zástupce v top5, tak jsem vybral VOLE – tahle deska je totální jízda, graficky, textově, vokálem, zvukem, nápady, originalitou, tím vším bordelem od hc punku až po ten noise nádech, má to neskutečnej tah na bránu
Rok 2020 mi nastavil zrcadlo a jsem mu za to vděčný.
TOP 5 alb 2020 TÁBOR - Liebe . Tahle deska bude zmiňována v různých žebříčcích dost často a oprávněně! Už kvůli tomu, že tolik charismatických a atmosférických počinů tady moc nevychází a všemožná havěť scény bude mít další rok z čeho žít. Musím taky přiznat, že jsem tajný obdivovatel Davida Vály, kterej mě nikdy nepřestane inspirovat. Top tracks: Úkryty, Oči strážčů Fun fact: Když mi je Tomáš Vondra pouštěl v Rekomandu, tak jsem si myslel, že je to Severní nástupiště.
TOM MISCH - What Kinda Music Slyšel jsem první tóny a hned jsem si v duchu říkal, že to je zase další otravnej podkres ze starbucks kaváren a háémka. Nakonec se ukázalo, že tohle má v sobě mnohem víc. Nejspíš je to hlavně bubnama a jejich zvukem, který na celý nahrávce dost dominuje a nápady se zde nešetří. Top Tracks: Tidal wave, Kyiv
HOUSES OF HEAVEN - Silent Places Hudba rozkročená mezi Skinny Puppy, Clan of Xymox a Tears for Fears. Protiargument toho, že už tě v EBM a post punku nemůže nic překvapit. Top Tracks: Sleep, All Possible Obstacles Are Present
VATICAN SHODOW - Persian Pillars of the Gasoline Era. Trochu uvolnění frustrace z pandemický apokalypsy a informačního chaosu. Tohle album přišlo v pravej čas a díky němu jsem si tenhle rok našel cestu i k technu. Top Tracks: Taxi Journey Trough Teeming Slums of Teheran
YZOMANDIAS – Prozyum. Bez komentáře… Top Tracks: Designer Flow, Jeď Tvrdě Nebo Jeď Domů.
Bum bác, a už jsem tu zas zpět (smích). Uplynulý rok byl zvláštní pro každou entitu v galaxii. Svět je naruby a nedovedu si představit nikoho, komu by tenhle rok něco nevzal - minimálně iluze. Dezinformace a hejtování z nejvyšších příček společnosti, které vládne marketing a ti, kdo mají delší prsty a žaludek přežvýkavců. Ale doba je taková, lidé se na celém světě nechají koupit a oblbnout levným rohlíkem (třeba tím z Penamu) a jako stádo pohodlně věří, i když to často rozum nebere. Ale kdo by ho zapojoval, když má Gůgl, že?
Nicméně, jak svět běží v neustále opakujících se cyklech, doufám, že jeden takový už bude brzy končit a že se zas vše začne vracet do normálu a lidé v sobě najdou pokoru, porozumění a navrátí se zas… třeba na stromy (smích).
Po našem nedávném rozhovoru tady na vašich stránkách je asi zbytečné zmiňovat věci spojené s kovidem, ale i když se většina z nás během roku normálně nepotkala, kontakt jsme neztratili a člověk i získal slušnou časovou dotaci na rodinu a věci doma, takže to nakonec přispělo k většímu stmelení, vzájemnému pochopení se a dotáhnutí pár věcí, na které nebyl vždy čas. My v kultuře sice další měsíce sedíme furt na zadku, ale muzika vychází, hledají se nové cesty pro nové výzvy, kterou zanedlouho bude i vydání novýho člena naší domácí kapely, takže i přes to všechno šílený, co nás potkalo, nemůžu říct, že ten rok byl špatnej. A úplně nejlepší by bylo, kdybychom všichni mohli říct, že nám ten rok vlastně dost dal. Že nám v lecčems otevřel oči a postavil nás na začátek něčeho lepšího.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.